Kdo by neměl své koníčky! Třeba já jich mám víc než dost. Už jako malá holka jsem hodně ráda tancovala. Dokázala jsem doma tancovat dlouhé minuty, ne-li hodiny. Jakmile byla v televizi nějaká hudba, ihned jsem se zvedala ze židle nebo křesla a pustila se do tancování. A bylo mi zrovna asi šest let, když mě maminka přihlásila do dětských taneční. Musím říct, že jsem byla v sedmém nebi! V tom věku jsem ještě samozřejmě nevěděla, že se mi tímto otevírají dveře do světa, který budu milovat. Ano, byla jsem v tancování velmi dobrá a můžu říct, že jsem byla nejlepší ze všech. Na všech soutěží jsem vždy vyhrála první místo.
Bylo to už pro mě taková klasika, že jsem ani jiné místo nečekala. Ale byla jsem vždy sama sebou, nikdy jsem nebyla namyšlená nebo něco podobného. Vždy jsem stála nohama pevně na zemi. A tancování mi vydrželo do svých dvaceti let. To už mě tancování nějak přestávalo bavit a já přemýšlela co budu dělat dál. Měla jsem sice vystudovanou střední školu ekonomickou, takže jsem měla hodně možností, ale já chtěla dělat něco kreativního. A protože mým velkým koníčkem byla i četba knih, tak jsem si řekla, že se pokusím napsat knihu. Víte, něco málo se mi již podařilo v minulosti, vydala jsem pár povídek, ale chtěla jsem něco lepšího a kvalitnějšího. Nakonec jsem se rozhodla pro psaní detektivky. Moc ráda se na ně koukám, a tak bylo jasné, že se mi o nich bude i dobře psát.
A vůbec jsem se nemýlila. Do roka jsem měla knihu hotovou. A musím říct, že kniha byla pěkný cvalík, žádná tenká knížečka. Nejspíš jsem se do psaní knihy dost zabrala, že jsem ani stránky nepočítala. Holt, když koníček někoho baví, tak nekouká kolem a kolem a jede si to své, stejně tak jako já. Ovšem ani na sport jsem nezanevřela. Poslední měsíce ujíždím na golfu. Je to velmi zajímavý a klidný sport, kde můžu v klidu o všem přemýšlet. Navíc si u golfu taky pořádně pročistím hlavu. Není nic lepšího než si hrát na nekonečně dlouhé zelené pláži, kde široko daleko nikdo není. To mohu všem doporučit.