My lidé bychom měli tvořit společnost. Neměli bychom se izolovat jeden od druhého, žít jenom sami pro sebe a ty druhé ignorovat. Ale to neznamená, že bychom měli akceptovat naprostou absenci soukromí. Neměli bychom být pořád dostupní pro ostatní lidi, a to jak pro ty vítané, tak zejména pro ty, po nichž netoužíme. A tak je logické, že sice někdy žijeme ve společnosti jiných lidí, a to třeba i těch naprosto cizích, ale jindy chceme mít svůj klid. Někdy se prostě chceme od jiných lidí oddělit a být chvíli sami nebo jenom se svými nejbližšími. A v takových situacích je dobré, když máme své oplocené místo. Určitý prostor, kde můžeme být sami a kam můžeme zabránit ve vstupu nevítaným hostům.
Jenže jak si takové žádoucí soukromí zajistit? V tomto ohledu jsou na tom nejlépe ti z nás, kdo mají dům s pozemkem. Protože ti mohou kolem takového pozemku postavit plot, který zabrání ve vstupu těm, kdo zde nejsou vítaní. A jakmile je tu dost vysoký a bytelný plot, je jasné, že se přes něj nedostanou ti, kdo nejsou vítaní, tam, kde nemají co pohledávat.
A jak by měl takový plot vypadat? To je individuální, podle toho, co kdo z nás potřebuje. Někdy takový a někdy onaký. Ale každopádně by nemělo v žádném z plotů chybět jedno. Místo, kde se dá takový plot překonat, kudy se dá vejít na oplocený pozemek nebo se z něj vzdálit. Jistě je i vám jasné, že není žádoucí mít plot, přes který by se nedostal nikdo nikam. A jak takové místo v plotě vypadá? Pochopitelně raději ne jako díra v plotě, kterou by se dalo prolézt, ale jako brána nebo branka, kterou lze otvírat a zavírat a tím někoho pouštět nebo nepouštět dovnitř a zase ven. A když si dnes někdo podobnou bránu nebo branku pořizuje, udělá nejlépe, když vsadí na služby jednokřídlé brány. Protože ta je moderní, dokonalá, odolná a krásná. Tedy taková, jakou chceme my moderní lidé mít.